Flyšové pohoří, které se skládá z masivního hřbetu s nejvyššími vrcholy dosahujícími přes 1200 m. Z něho vybíhají na všechny strany rázsochy oddělené hlubokými dolinami. Jsou vybudovány ze silných vrstev pískovců, tenčí vrstvy břidlic, lepence a brekcie. Levočské vrchy leží v dešťovém stínu Tater, což způsobuje méně srážek.
Nejvyšším vrchem je Čierna hora 1290 m (další vrchy Siminy 1287 m, Ihla 1282 m, Repisko 1250 m, Javorina 1224 m).
Masivní a těžko přístupné hřbety Levočského pohoří pokrývají kompaktní smrkové lesy s hojnou příměsí jedle, hlavně ve vlhkých dolinách. Na jihozápadním a jižním okraji pohoří se v mírnějších polohách zachovaly plochy bukově-dubových lesů s příměsí jedle.
Oblast Levočských vrchů byla osídlená od 7. století slovanským obyvatelstvem, ale výrazněji byla osídlovaná až od 13. století. Po pustošivých tatarských vpádech umožnili uherští panovníci v 13. až. 14. století usadit se ve vypleněné zemi německým kolonistům, kteří získali zvláštní hospodářské výhody. Pod vlivem hornictví a řemesel se v blízkosti pohoří vyvinula městská sídla Levoča, Kežmarok a Ľubica.
Později v 13. až 15. století byly odlesněné doliny doosídlené valašským obyvatelstvem (Torysky, Repaše, Oľšavica).
OKOLÍ: Kežmarok, Ľubica, Levoča, Spišská Kapitula, Spišské Podhradie, Spišský hrad.
